HISTORIE A SOUČASNOST

Český strakatý pes (ČSP) známý též pod dřívějším názvem Horákův laboratorní pes – krátce řečeno strakáč - je nesmírně sympatický, středně velký, velmi milý, snášenlivý, za pozornost vděčný společník. Skvělé vlastnosti, v nichž se nezapře ani pozorný hlídač, spolu s příjemným a atraktivním exteriérem vytvářejí ze soužití s ním nevšední zážitky. Jeho historie není příliš dlouhá, zato však velmi pohnutá.

U zrodu českého strakatého psa určeného pro potřeby ČSAV stál nejznámější český kynolog František Horák, který vyšlechtil i další česká národní plemena. Plemeno, jak ostatně napovídá jeho původní název, bylo skutečně záměrně vyšlechtěno pro laboratorní a výzkumné účely. První vrh se narodil památného 4. dubna 1954. Léta se na těchto zvířatech prováděly pokusy, např. s transplantací ledvin, které pomohly rozvoji humánní medicíny.

Veřejnosti se plemeno poprvé představilo na celostátní výstavě psů, která se konala v roce 1961 v Praze – Chuchli.

Na přelomu 70. a 80. let byl chov pokusných psů v ČSAV utlumen, a proto započala jednání o jeho převodu do soukromých rukou. Díky administrativním průtahům však většina z tehdejších asi 40 chovných jedinců uhynula sešlostí věkem a do privátních chovů se nakonec dostalo jen několik zvířat.

Po prvotním nadšení pro chov českého strakatého psa nastalo mnohaleté vakuum, které přivedlo toto typicky české plemeno téměř k zániku. Počátkem 90. let se několik nadšenců pokusilo strakáče zachránit, zjistili však, že mají k dispozici jen chatrné zbytky původního genofondu plemene: tři psy s průkazem původu a tři feny, u nichž se častým střídáním majitelů doklady o původu ztratily. Přesto se do projektu zachování plemene pustili a základem obnoveného chovu se stali psi Argo Stříbřecký rybník (*1989), Car Voděradský háj (*1986) a Artis z Nadějného chovu (*1987) a feny Peggy, Cilka a Betyna. Uvedení strakáči jsou předky všech současných českých strakatých psů.

Za počátek novodobého chovu lze považovat vrh narozený 10. března 1993 v chovatelské stanici Prosmycký dvůr. Řadu zápisů štěňat do plemenné knihy (resp. národního registru - plemeno je uznáno jen na národní úrovni ČR) zahajuje číslo 261 a od té doby až ke dni 55. výročí vzniku ČSP se narodilo téměř 800 štěňat. V průběhu novodobého chovu bylo ke krytí fen použito několik psů-regenerátů z důvodu "přilití nepříbuzné krve", jak bychom řekli lidově. Jednak malý münsterlandský ohař Don z Levíku a také 2 nalezení psi Ben a Kerberos bez dokladů o původu. Ben a Kerberos museli nejprve absolvovat posouzení svého exteriéru a povahy od dvou rozhodčích s aprobací pro českého strakatého psa. Oba obdrželi doporučení k zařazení do chovu, byli zapsáni do P Registru ČMKU (pomocný registr, nahrazuje průkaz původu), oba se také do plemenitby zapojili.

Již můžeme říci, že český strakatý pes je z nejhoršího zachráněn, chovem se zabývá asi 20 chovatelských stanic a počet psů i fen zařazených do chovu stejně jako počet jedinců předváděných na výstavách utěšeně roste.

Chov českého strakatého psa řídí Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP), přímý člen Českomoravské kynologické unie.

 

 

vstupní strana tohoto webu: www.ceskystrakatypes.cz 

© Stránky spravuje a provozuje chovatelská stanice Strakatý samet

NAVRCHOLU.cz